Přísnější pravidla, větší férovost a nové výzvy

Už čtvrtého října se na Novomlýnské nádrži opět rozhoří rybářská horečka v podobě devátého ročníku mezinárodního závodu Stairs2Hell. V průběhu let se akce proměnila v prestižní kaprařský fenomén, který každoročně na pálavské břehy láká týmy z čím dál tím vzdálenějších koutů světa. Letošní ročník však slibuje být jiný. Ostřejší, ale také přesnější a spravedlivější. Organizátoři totiž představili hned několik zásadních změn v pravidlech, které mají ještě víc podpořit férovou soutěž a odměnit skutečné mistry.

Další kapitola mezinárodního kaprařského maratonu Stairs2Hell, jehož je časopis Rybářství hrdým mediálním partnerem, se čtvrtého října už podeváté vrátí na břehy Novomlýnské nádrže a letos slibuje zatím nejtěžší, ale i nejspravedlivější ročník v historii. Přísnější pravidla, ostré kontroly a celá řada dalších novinek v pravidlech, které si kladou za cíl závod posunout ještě blíž k férovosti a preciznosti. Zároveň to však může hodně zamíchat kartami.

Sektor určuje technologie

Jednou z nejzásadnějších změn je odstranění bójí jako fyzického značení sektorů. Nově budou lovná místa vyznačena pouze cedulí a přesnými GPS souřadnicemi. Každý tým tak od samého začátku přesně ví, kde začíná a končí jeho lovný sektor. Pozice jsou zkrátka předem dané, nekompromisní a kdo je poruší, riskuje žlutou kartu. Pravidla samozřejmě počítají s tím, že se může stát, že závodník svůj sektor opustí například vlivem větru nebo při zdolávání ryby. Dříve rozhodčí první prohřešek tohoto typu trestali »zvednutým prstem« ve formě výstrahy. Teď však musí závodník opuštění sektoru ihned sám nahlásit, jinak má žlutou kartu jistou. Riskovat a doufat, »že si nikdo nevšiml«, by stejně nemělo smysl. Rozhodčí mají k dispozici GPS trackery, které pohyb závodníků sledují. Takže už žádné výmluvy a žádné hádky.

Kontroly míří na »podezřelé«

Dříve byly kontroly týmů náhodné, nově se však organizátoři více zaměří na ty, kteří budou mít na kontě nějaký ten »černý puntík« za překročení hranic svého sektoru. Pokud hlavní rozhodčí poté při kontrole narazí na montáže vyvezené za vyznačený sektor nebo zjistí používání nepovolených montáží, může si tým rovnou balit kufry. Čeká ho totiž rovnou červená karta a vyloučení ze závodu.

Vážení ryb? Pod dohledem sousedů

Mezi další novinky se dostal i proces vážení. Každý kapr nad dvacet kilogramů musí být zvážen za přítomnosti člena sousedního týmu, který následně podepíše vážicí kartu. Organizátoři si od této novinky slibují vyšší transparentnost a zmenšení prostoru pro jakékoliv spekulace o férovosti. Tým má však aspoň na výběr, jestli si vybere souseda z pravé nebo levé strany. Letošní změny v pravidlech se však dotkly i samotného procesu po ulovení ryby. Nyní je po zdolání ryby ze člunu dovoleno na lovné místo ihned opětovně položit montáž, a to bez nutnosti vracet se nejprve na břeh. O zdolané ryby však musí být opravdu královsky postaráno, aby prodlouženým pobytem na lodi nestrádaly. Ryba musí být po celou dobu bezpečně umístěna v podložce a pravidelně polévána. Tato změna však pro týmy znamená vyšší efektivitu a méně ztraceného času. V závodě, kde může rozhodnout každá minuta, jde o důležitou výhodu.

Žlutá karta? Tvrdší trest

Zatímco v minulosti znamenala žlutá karta čtyři hodiny bez možnosti chytat, nově čeká na »provinilce« tvrdší trest v podobě osmi hodin bez prutů, zavážky i mapování dna. A co víc, stejně jako ve fotbale druhá žlutá karta automaticky znamená červenou, tedy konec závodu pro daný tým. Tolerance je minimální, disciplína, maximální. Organizátoři však přidali také několik příjemných věcí v podobě nových speciálních cen. Kromě tradiční ceny za prvního bodovaného kapra nad 7 kg přibývají dvě nové, a to pro tým, který jako první uloví kapra nad 20 kg, a pro tým, který jako první dosáhne tří bodovaných úlovků. Na výhru už nebudou čekat jen ti, kdo chytí »tu jednu zlatou trofejní rybu«, ale také ti, kdo nasadí tempo hned od začátku.

Co přinese další ročník?

Loni rozhodoval o vítězi kapr zdolaný v poslední hodině závodu. Napětí, obří ryby a neuvěřitelné drama, to vše patří ke »Stairsku« stejně jako Pálava sama. Letos však půjde o ještě víc. Na výsledné pořadí bude mít přesnost, disciplinovanost a nejlepší připravenost větší vliv než kdykoliv předtím. Po březích Novomlýnské přehrady budou opět stát týmy z celého světa, a všichni budou mít stejný cíl: dostat na břeh »novomlýnského obra«, který jim vynese slávu, respekt a místo v rybářské historii. Vítězství ale bude letos tvrdě vydřené, na druhou stranu taky opravdu zasloužené. A to je přesně ten důvod, proč si Stairs2Hell udržuje pověst nejnapínavějšího kaprařského závodu Evropy. Startujeme už 4. října 2025. A bude to jízda.

Anežka Machková

Mikbaits Friends

„Dáme si kafe a pak se uvidí…“

Patří mezi nejúspěšnější týmy celé historie Stairs2Hell a Novomlýnskou nádrž znají jako své boty. Bratři Michal a Josef Pavelkovi spolu s Daliborem Manem tvoří sehranou trojici, která ví, že bez znalosti vody, pečlivé přípravy a špetky štěstí to zkrátka nejde. Bez jaké dovednosti se podle nich na Pálavě neobejdete? A jaký je jejich každoroční rituál?

Pánové, jste jedním z nejúspěšnějších týmů celé historie konání Stairs2Hell. Jaký je to pocit?

Samozřejmě je to super a jsme za to moc rádi. Je to naše domácí voda, takže jsme rádi, že můžeme takto prokázat nějakou znalost Novomlýnské nádrže a taky naše schopnosti na této vodě. Zároveň v tom ale určitě hraje roli i jistá dávka štěstí. Takže ten hlavní pocit asi bude vděk. Za ty roky, které jsme už na Novomlýnské strávili, se nám to takto asi vrací. Ale všechno jednou samozřejmě skončí. Každý na Novomlýnské nádrži strávíme dohromady tak měsíc v roce, a to když vynásobíte těmi patnácti lety, tak se to snad musí někde ukázat.

Částečně to tu už zaznělo, ale v čem byste řekli, že tedy tkví tajemství vašeho úspěchu?

Znalost té vody je jedním z těch nejdůležitějších aspektů. Ale určitě je to kombinace všech faktorů. Je to o vylosovaném místě, sousedech, v neposlední řadě taky umět tu rybu vytáhnout… Protože za celou tu dobu, co na Stairs2Hell závodíme, jsme přišli jen o několik málo ryb, spočítali bychom to asi na prstech jedné ruky. Vzpomínáme si, že třeba hned v našem prvním ročníku, který jsme vyhráli, tak naši sousedi vlevo i vpravo měli víc záběrů než my, ale ve finále ty ryby nezdolali. V předloňském ročníku jsme zažili totéž. My jsme měli pět záběrů a pět ryb a kluci vedle nás těch záběrů mohli mít tak patnáct, a nakonec ty ryby zdolaly asi dvě.

Jak dlouho spolu už rybaříte?

Tak vzhledem k tomu, že já (Michal) a Pepa jsme bráchové, tak už dlouho. (smích) Někde mám fotky, kde brácha spí ve spacáku na nafukovacím lehátku do vody a ve vodě má jeden prut, protože mu ještě nebylo ani patnáct. Takže to bude víc než dvacet let a s Daliborem to už taky bude tak patnáct let.

Opravdu na Novomlýnské nádrži strávíte dohromady jeden měsíc ročně?

Dřív určitě… Dva týdny na jaře, dva týdny na podzim. Ale jezdíme třeba i na Královou, to je podobný typ vody. Letos jsme tam ale strávili jen jeden týden na jaře a pojedeme asi ještě jednou na týden, možná dva. Toho času už není tolik, jako dřív, máme nějaké závazky, tak už to není jako kdysi.

Novomlýnskou nádrž tedy evidentně znáte jako své boty. Myslíte, že byste ty ryby dokázali nachytat na jakékoliv části nádrže?

Záleží na tom, co si představujeme pod tím „nachytat“. Během roku se i ty ryby nad patnáct kilo chytají všude, i na jaře se chytají ryby na hloubkách. Ale třeba ty ryby nad pětadvacet kilo… (smích) Jsou tam takové úseky, kde je možné za týden nachytat třicet kaprů, ale dvanáctikilový z nich bude největší. Jinde se zase zadaří jedna, dvě ryby, zato s krásnou váhou. Takže si nemyslíme, že je možné ze všech těch míst chytit nějakou dvacítku.

Třeba se to letos změní, sektory se posunou o pár set metrů…

To samozřejmě trošku mění »pravidla hry« … (smích) Na spoustě míst by to už mohlo být úplně o něčem jiném.

Letos je na startovní listině několik desítek nováčků. Co byste jim jako zkušení matadoři doporučili?

Určitě by si měli před závodem tu vodu trochu „osahat“ a vyzkoušet. Je rozdíl, když se chytá třeba na vodě typu Balaton, kde je čisto a ryba při zdolávání nemá kam zajet. Ale Pálava je úplně jiná. Na dně je hromada »bordelu«, zanesených koryt… Je to opravdu úplně jiné chytání. Takže pokud je tam někdo, kdo jezdí třeba jen na ten Balaton a pak přijede na Stairs2Hell s tím, že je to totéž, tak bude asi zatraceně hodně překvapený. Takže určitě je důležité si to nejdřív vyzkoušet nanečisto a taky naučit se kotvičkovat, to je na takové vodě taky asi tajemství úspěšně zdolané ryby.

Jak se těšíte a připravujete na letošní ročník?

Těšíme se samozřejmě hodně. (smích) A připravujeme se tak, že jsme si to byli jednou na jaře na týden vyzkoušet. Jinak asi nemáme žádnou zvláštní přípravu, jezdíme tam připravení úplně stejně jako na normální ryby, snad jen máme ve výbavě nějaké věci dvakrát, kdyby náhodou. Ale tím, že bydlíme asi čtyřicet minut od nádrže, toho s sebou tolik nevozíme a v případě nouze jsme schopní si spoustu věcí sehnat.

A máte třeba nějaký speciální »závodní rituál«?

Předtím, než vyjedeme na hráz, tak si vždycky dáme kafe. Ještě mi na závěr řekněte, co říkáte tomu čtyřicetikilovému kaprovi, kterého se na Novomlýnské nádrži nedávno podařilo ulovit? Ta ryba tam byla a je, my o ní víme, podle našich informací se chytila už počtvrté, naposledy měla nějakých osmatřicet kilo, to je tak dva roky zpět. Pak po internetu kolovaly nějaké fotky, že tu rybu někdo zabil, ale jak už dnes víme, naštěstí to tahle ryba nebyla. V každém případě se počet těch opravdu velkých ryb v Novomlýnské nádrži rozhodně zvedl. Třeba se letos zadaří i nám… V každém případě si dáme kafe a pak se uvidí. (smích)